Vidět před sebe jen na jeden jediný krok.
Tak tuhle větu jsem si zapsala do deníku na silvestrovské oslavě v roce 2024. Uprostřed toho všeho veselí s kamarády na chalupě v Krušných horách, mezi kvízem, písničkami a ochutnávkou domácího nápoje, mi prostě přišlo důležitý to, co v téhle očekáváním nabité chvilce (ať si o tom myslím, co chci, ve vzduchu to prostě je a basta) přijde zapsat. To jediný, co si do příštího roku přeju je být v takové důvěře, aby mi stačilo vidět vždy na jeden jediný krok.
A ten, kdo tu na téhle planetě žije v kůži člověka moc dobře ví, že pro co se rozhodne, to je svatý zákon a tak to od té chvíle je.
Život mě začal stavět přesně do takových situací, kde jsem si toto mohla vyzkoušet, prohlédnout, zdokonalit se,.. jindy zas, jak kdyby on zkoušel mne.
No a tak jsem tu. Uprostřed svého světa, kde každý den odkládám byť i nepatrné touhy po plánech a návodech.
Ne snad proto, že plány a návody by byly špatné. Jsou situace, kde mohou být naopak velmi nápomocné a v určitých vrstvách světa mají svůj ohromný význam. Můj důvod leží v přijetí věcí tak jak jsou. Toužím po lehkosti, jemnosti a plnosti prožívání. A právě v důvěře v život toto všechno nacházím.
