kdy jindy, když ne dnes?

Chtěla bych..

Líbilo by se mi..

Kdyby to šlo, tak bych..

Nejradši bych..

Až mi bude tolik a tolik, tak..

…

Kolik až a bychů tak jeden člověk vyprodukuje? Je to měřitelné na roky, měsíce,.. nebo snad i na dny? Na to ať se každý podívá sám, ale já se tedy přiznám, já to umím.

Jsou věci, které blokuje strach a dokud si ho tam hýčkáme, neděje se nic. Taky je ale důležité načasování. V mém případě i trpělivost. Někdy prostě jasně vím, co jak má být, ale jako bych to věděla zbytečně dopředu nebo prostě, i když se mi to nelíbí, si JEN mám počkat. A pak se jednoho dne něco otočí, a svět se pohne i venku, ani nevíš jak.

deník latentní nomádky ep.2

plnění snů

Všimáš sis, jak tohle vzniká? Jak se to vůbec stane, že se člověku splní sen? Kolik se toho stane dávno dopředu, co všechno se musí potkat na jednom místě v ten správný čas? Ano, dovoluju si pohádkový náhled na život a přesto, neděje se to samo sebou – že by si člověk sedl, složil ruce do klína a počkal, až se onen zázrak stane.

A on se skutečně stane, v ten správný čas ve chvíli, kdy dáme znamení. Znamení ve formě rozhodnutí a vykročení – stačí ten jeden krok – ten první.

A co se děje pak? Jak říká P. Coelho v Alchymistovi (1998) o spojení se celého vesmíru. „E quando você quer alguma coisa, todo o Universo conspira para que você realize seu desejo. “

Jen nečekej, že to bude vypadat tak, jak si představuješ 🙂

deník latentní nomádky ep.1