Je čas jít a je čas stát.
A někdy je to čekání sakramentsky dlouhé. Veronika nerada čeká, Veronika by chtěla všechno hned, ve chvíli, kdy si vzpomene. Ale teď přišlo jaro a posunulo běh věcí. Veronika si chrochtá, protože se konečně něco děje.
Letos je to jiné. Jakoby se uvolnil prostor pro to, zajít zase o kousek dál – do neznáma. Není to žádný nový příběh s jinými hrdiny, v jiných koutech světa a zápletkami z jin dimenze. Teď je možnost stát tam, kde byla tolikrát a přitom je to jako nové místo. Dělat, co dělala před tím tolikrát a přitom jakoby to bylo poprvé..
Ale co je jinak?
Nedokážu říct, nejsou tam slova,.. ale cítím.
Navigace je teď prostá. JEDEN JEDINÝ KROK. Co bude dál? Nevím. Uvidím. Až bude čas, budu vědět.
Kam dojdu? Nevím, ale už teď se mi tam líbí.
Kdy….
.
